Král: Koruna
váží skoro cent.
A ten svatý
olej, co mě s ním pomazali!
Byl jaksi žluklý.
A moc nevoněl.
Čelo mě svědí – oči
po něm pálí.
A vůbec –
pojďme na slunce.
Je zima a mám
hlad.
Lid venku oslavuje
svého krále!
Těším se na Sláva!
Těším se na Vivat!
Arcibiskup: Nechci
vám kazit radost, výsosti ...
Král: Obávám
se, že chcete.
To jste si vybral
pravou chvíli!
Arcibiskup: Nemohu
mlčet, když můj král se mýlí!
Tremuille: Lid
volá vivat Panna – a s vámi si ji plete.
Tohle je její
vítězství – už posedla ji pýcha.
Kdo nejvíc břehy
podemílá – no přece voda tichá!
Arcibiskup: Myslí
si, že je vyvolená – jediná ze všech lidí!
Že rozhoduje
o tom, koho Pán Bůh miluje
a koho
nenávidí.
Teď měla chvíli
štěstí – jak je nestálé!
K čemu je potom
církev – když ona zná jen svého Boha?
Ona se povyšuje nad
papeže, nad krále.
Král: Mylím,
že máte pravdu. Kolikrát jsem se ptal –
proč ona slyší hlasy
– když neslyší je král?
Jenže nám pomohla.
Kde bysme bez ní byli?
Trémuille: Rozvrací
armádu a boří každý řád!
Můj král se mýlí!
Svůj úkol splnila.
Nač dál ji
poslouchat?
a Arcibiskup: Můj král se mýlí! Svůj úkol splnila.
Nač dál ji
poslouchat?
Johanka: Můj
králi!
Hospodin tomu chtěl,
abys s jeho požehnáním
vládl jako pomazaný
král.
Dal Francii tebe –
Karle VII. – abys za ní bojoval
a zmírnil její
bídu.
Ať provází tě láska
a úcta tvého lidu!
Teď ještě dobýt
Paříž. To máme před sebou.
Král (vyhýbavě): Ach, Panno! Nekleč pořád! Vstaň.
Kolena tě nezebou?
Ne, stokrát ne.
Už žádné válčení.
Pomazaný a korunovaný
už jsem.
A tohle můj lid
nejvíc ocení.
Vidím, že cesta
smíru udrží nás nad vodou.
A Paříž bude
naše –
když podepíšu
smlouvu s burgundským vévodou.
La Hire: Tohle
je vážně fraška.
Tohle je
k nevíře. Smlouváte s Angličany,
s Burgunďany. Chtějí
jen získat čas –
a sehnat posily
a připravit se
na obranu Paříže.
Nač je nám příměří,
když my jsme připraveni?
Johanka: A vaše
vojsko čeká!
Tremuille: Ničemu
nerozumí. Malý pes hodně štěká.
Nepočkat na smlouvu
– podvést sira Talbota.
To není státnické.
Ne, to se nehodí!
Johanka: Zrazují
tě, králi!
Komu to prospívá
a komu uškodí?!
Tremuille: Válka
je obchod. Válka je politika.
Johanka: Francie
není zboží.
Arcibiskup: To
přece dobře vím!
Národ je válkou
vyčerpán. Mír – to je vůle boží!
Johanka: Zapřísahám
tě, králi!
Pusť nás trochu
blíž!
Obsadíme město
Compiegne –
a když se
smlouva nezdaří,
tak udeříme na
Paříž.
Arcibiskup: Ne,
nelze porušit, co v dohodách jste slíbil.
Král: Jak
poznat Jidáše – dokud mě nepolíbil?
Já chci jít na oběd.
A teď promluví
král.
Do města Compiegne!
A ani o krok dál!!
Sbor: On chce jít na oběd.
A teď promluvil
král.
Do města Compiegne!
A ani o krok dál!!
Arcibiskup: Odvrhni
ješitnost a svévoli a pýchu!
Chorobnou ctižádost!
A kaj se ze svých hříchů.
Myslíš, že stvořitel
tvé činy provází –
když národ svého
krále vedeš do zkázy?!
Johanka: Co
se to děje, La Hire ...
La Hire: Už
jsem si všiml dřív.
Král věřil jenom
tobě.
A oni ztrácí
vliv.
Závist
a zklamání – co o tom, děvčě, víš?
Potáhnem na
Compiégne
a potom na
Paříž!
Copak – můj vojáku?
To už jsme
doválčili?
My dva to dokážem.
My spolu dojdem
k cíli!